Nikdy se nevzdávej! Mrkající

Můj modrý kamarád

14. prosince 2013 v 19:58 | SeMilka |  SeMilka
Čauky lidi, promiň te mi, že jsem tady už dlouho něco nedala. Chci napravit svou chybu a napsala jsem jedno vyprávění. Další vyprávění budu psát o vánočních prázdninách, tak doufám, že se Vám tohle bude líbit, je to vlastně cvičná slohovka do literatury :D.



Stalo se to vloni, co se mi zatoulal můj modrý kamarád míček na dovolené v Chorvastku.
Rád jsem si s ním hrával. Brával jsem ho do školy, byl to takový můj malinkatý talismanek. Vždycky, když jsem byl ve vaně, ponořil jsem ho a vypustil. Jakmile skočil nad hladinu, radoval jsem se, jako malé dítě. Se vším jsem se mu svěřoval, sice mi nikdy nic neodpověděl, ale byl to můj nejlepší přítel.
Jenže jednoho dne, když jsem si s ním házel, foukal silný vítr a chudáčka malého to odfouklo. Spad do moře, rychle jsem za ním plaval, ale míček nikde...Vůbec nikde ho nebylo k nalezení. Měl jsem strach, že už ho nikdy neuvidím, že ztratím svého nejlepšího přítele. Hledal jsem ho, kde se dalo, ale nikde nic. Už jsem byl z toho zoufalý. Ale náhle jsem něco modrého a kulatého spatřil. Běžel jsem za tím, ale ono to zrychlovalo. Po chvíli jsem už nemohl, musel jsem se zastavit a vydýchat se. Svého přítele jsem ztratil z dohledu. Naštvaně jsem odplivnul a kráčel jsem rozímat na pláž. Seděl jsem takhle na pláži a smutnil za svým kamarádem. Stékaly mi slzy po tváři, byl jsem tak sám, tak osamělý.
Najednou jsem viděl něco modrého, zahřálo mě to u srdíčka, ale říkal jsem si, že je to jenom přelud v mé hlavě. Přelud to ale nebyl, poté, co jsem více zaostřil. Vstal jsem, utřel jsem si slzy z tváře a běžel za svým modráskem. Byl tak rychlý, až jsem si myslel, že se nějakým zvláštím způsobem vylepšil a uvnitř výplně má motorek nebo co. Po krátké době jsem opět dál už nemohl běžet, ale nechtěl jsem se vzdát, chtěl jsem být zase se svým přítelem. Náhle míček zpomaloval. Když jsem se k němu přibližoval, zdál se mi čím dál, tím větší. To jsem ale ignoroval. Jakmile jsem byl u něho, šáhl jsem na něj, kupodivu byl nějak nezvykle měkký. Vtu ránu jsem dostal facku. Nechápal jsem, co se děje. Myslel jsem si, že do mě narazil pták, který spadl za letu. Něco mě ale odstrčilo a začalo po mě řvát a nadávat.
"Ty prase jedno úchylné, co si to dovoluješ?!.
Podíval jsem se nahoru, pak zase hned dolů a zjistil jsem, že můj modrý kamarád je vlastně zadek běžkyně s modrými kraťasy, která tady očividně celý den běhá.
Sice už jsem svůj míček nikde nenašel, ale ten trapas, že jsem nerozeznal svého kulatého kamaráda od ženského pozadí, tak na ten do smrti nezapomenu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama