Nikdy se nevzdávej! Mrkající

Opravdová láska 3

22. listopadu 2013 v 20:13 | PetuZla |  PetuZla
Je tady moje poslední část kapitolovky. Líbíla se Vám? Usmívající se

"Pojďme do síně, kde na nás čeká hostina," vybídl všechny Sai. Poslechli ho a opustili sál. Obzvlášť Chojiji se hnal ku předu, protože už měl velký hlad.
Stolovací pořádek byl už předem určený. Do čela stolu se posadili Ino se Saiem, družičky po jejich boku. Naruto si přál, aby mohl sedět vedle Hinaty, ale velké naděje si nedělal. O to víc by překvapený, když mu Ino oznámila, že vedle její kamarádky skutečně sedí. Mrkla na něj a šla na své místo vedle Saie. Kiba těžko skrýval slzy.
Konečně započnula pravá svatební hostina. Naruto si užíval možnost sedět vedle Hinaty a nedbal Kibových žárlivých pohledů. Tiše jedli a povídali si. Uvědomil si, že ona ho zná velmi dobře, věděla toho o něm mnoho, zatímco on ji skoro neznal. Přitom to byla ona, kdo ho po mnoho let podporoval a obdivoval. Zastyděl se za to a slíbil si, že se to pokusí odčinit. Poslouchal ji a vyptával se jí na všechno možné, na její přání, touhy, sny, strach, minulost i přítomnost. Zajímalo ho úplně všechno. Udiveně zamrkal, když mu došlo, že jenom naslouchá jejímu jemnému hlasu a utápí se v jejích očích.
Po ceremoniálu se svatebním dortem a přípitku se zábava uvolnila a každý si mohl dělat, co se mu zachtělo. Mladší šli znovu do sálu a dali se do tance, tentokrát byla hudba svižnější a méně vážná. Starší se usadili kolem stolu, pustili se do toho, co zbylo po Choujiho řádění, a povídali si. Naruto šel s Hinatou znovu tančit, později, když už byli unavení, došli na balkon a dívali se na nebe poseté hvězdami. V rukou drželi sklenky a občas se napili, dala se tu najít voda, ale i něco silnějšího. Oba dva si dali červené víno, ani jeden z nich netoužil být opilý.
Mohlo být tak kolem půl jedenácté, mládež se pořádně bavila a někteří z nich už byli notně pod obraz. Do místnosti se zbytky jídel se přihnal opilý Kiba, vyskočil na stůl a začal tancovat.
"Tancuj, tancuj!" dali se do povzbuzování kolemstojící, kteří se jeho představení hlasitě smáli. Kiba se nedal pobízet a začal tančit ještě divočeji. Křepčil a občas poskočil. Najednou se mu oči rozsvítily a pro sebe se zazubil, až se ve světle zableskly jeho ostré špičáky. Svezl se na kolena a k ohromení všech, a k radosti některých dívek, ze sebe jediným tahem stáhl sako a o vteřinu později i košili. Diváci ocenili jeho kousek potleskem a výskáním. Hinata se zahihňala a Naruto se dal do smíchu. Čas strávený s dívkou opravdu rychle a příjemně ubíhal. Než se stihl nadát, blížila se půlnoc. Povzdechl si.
"Děje se něco, Naruto-kun?" starostlivě se na něj koukla Hinata.
"Moc rád bych tu ještě zůstal, ale zítra mám misi a musím se přichystat. Moc rád bych se ještě stihl vyspat," vysvětlil sklesle. Rád bych tu zůstal s tebou, pomyslel si, avšak neměl v sobě odvahu to vyslovit nahlas.
"Aha," hlesla zklamaně. Zamyslela se. "A mohla bych tě doprovodit? Um, pokud tedy chceš.""To by mě potěšilo, Hinato," přikývl.
"Dobře, jen to půjdu říct Nejimu, aby se o mě nestrachoval, hned jsem zpátky," řekla a odběhla. Zatím se opřel o stěnu a pozoroval dění kolem sebe. Zahlédl Choujiho zuřivě se hádat se Shikamarem , TenTen, která se nechala držet za ruku od Nejiho, celá červená a Sakuru v objetí Leeho. Pro sebe se usmál. Tahle událost nepřinesla poznání jenom jemu.
Hinata se vrátila za několik minut, výraz v její tváři mu prozradil, že Neji nic nenamítal. Opustili tedy restauraci a vydali se opuštěnými ulicemi Konohy k Narutovu domu.
Ačkoli bylo léto, noc byla chladná a vanul studený vánek. Hinata se brzy roztřásla zimou. Naruto si stáhl sako a přehodil jí ho přes ramena. Hinata se vděčně pousmála. Nakonec si dodal odvahy a objal ji kolem ramen, doufal, že jeho červené tváře nejsou v měsíčním světle příliš vidět. Zase si povídali, chlapec opět většinou naslouchal a nevadilo mu to. Přitom on byl ten typ, který skoro pořád něco vypráví!
Než se stihl nadát, stáli před jeho domem. Jejich chvíle pomalu plynula ke konci. Naruto se podrbal ve vlasech a přemýšlel, jak prolomit ticho. Hinata očividně nad něčím uvažovala.
"Víš, čeho se docela bojím?" promluvila."Ne, nevím. Čeho?"
"Toho, že, když je teď po svatbě, už se se mnou nebudeš tolik bavit, stejně jako dříve, když nebudeš potřebovat pomoc s oblekem. Já jsem si ty chvíle s tebou užívala a nerada bych o ně přišla, Naruto-kun," kníkla, hlas měla tichý a tváře jí přímo hořely. Pro sebe se usmál.
"Hinato, neboj se, zjistil jsem, jak skvělá jsi dívka. A moc rád bych s tebou šel někdy na rámen. Půjdeš?"
"Moc ráda," usmála se.
"To jsem rád, ten večer s tebou byl úžasný, Hinato," udělal několik kroků, které ho od ní dělily. Necouvla. "Musím zítra na tu misi, bude na delší dobu, ale až se vrátím…"
Sklonil se k ní a lehce ji políbil na rty. Zachvěla se, avšak neodtáhla se od něj. Pohladil ji po tváři a ruku jí zapletl do vlasů. Srdce jí splašeně bušilo, když mu polibek oplácela, dala mu ruce kolem krku.
Když se od sebe konečně odtáhli, několik vteřin si navzájem hleděli do očí.
"Takže jsme domluvení, až se vrátím, půjdeme na rámen. Je to rande?" uchechtl se. "Um, asi ano, Naruto-kun," sklopila pohled Hinata.
"Super, už se moc těším. Odpověz mi jen na jednu otázku. Počkáš na mě, než se vrátím?"
"Naruto-kun," pousmála se a pohladila ho po vlasech. " Já na tebe počkám." řekla Hinata a políbila ho.
Naruto jí polibek vrátil. " Miluji tě Naruto, " řekla stydlivě Hinata. " Já tě taky moc miluju. " řekl jí sladce Naruto.
Noc strávili spolu v jeho bytě... asi víte co bylo Mrkající
Další den se Naruto vypravil na misi a když se po čtrnácti dnech vrátil, dozvěděl se, že bude táta. Den na to požádal Hinatu o ruku a za čtrnáct dní byla svatba.
Za devět měsíců se Hinatě a Narutovi narodil krásný chlapeček, kterého pojmenovali Hiroshi ( šlechetný).

Snad se vám moje první kapitolovka líbila Smějící se

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama