Nikdy se nevzdávej! Mrkající

Říjen 2013

Moje 3 nejoblíbenější styly kreslení

31. října 2013 v 20:29 | TeSia |  TeSia
Ahoj jsem tu po dlouhé době.Smějící se Ne, dělám si srandu zas tak dlouho to nebylo. Za tenhle nápad vděčím PetuZle. Díky Líbající Peťko za nápadík. No a teď přejdu rovnou k věci. Určitě Vás zajímá jaké 3 styly to jsou. Podrobně vám je všechny popíšu, ale až na ně příjde řada. Tyhle styly kreslím (snaží se je kreslit Smějící se) už necelé 3 roky. Když něco namaluju tak já sama to ohodnotit neumím. Vždycky mi to musí někdo vyhodnotit. Ale stejně mám vždycky chuť hodit to do koše. Mezi moje nejoblíbenější malíře těhle 3 stylů patří Mark Crilley. Je hrozně dobrý a když srovnám moje čmáranice s jeho obrázky tak ty moje jsou na bodu mrazu.Křičící No a už dostl tlachání a jdeme na to.

Maminka

24. října 2013 v 13:55 | PaTy |  PaTy
Mám tady pro vás další básničku Mrkající

Maminka
Od malička v její náruči,
každému se srdce rozbuší.
O nikom jeném řeč teď není,
než o tom, kdo nás má nejraději.
V krušných chvílích pro nás tu je,
svým úsměvem nás vždy zahřeje.
Dobře se nás snaží vychovat,
své zkušenosti nám darovat.
Když smutek s problémy tě tíží,
pomůže ti bez obtíži.
A když ke spánku se ukládáš,
pusinku ti dá na líčka,
tvá milovaná matička.
Važ si své maminky,
na světě pro tebe jiná není.
A když ve stáří naposled své oči zavře,
i ty malá Lucinko,
řekneš drahá maminko.
Loučení vždy těžké bývá,
žal se smutek v jedno splývá.
Teď na tobě zase je,
předat svým dětěm své nadějě.

Tak jsme si zbyli

24. října 2013 v 13:46 | PetuZla |  PetuZla
Tahle není nic moc, ale trochu mě bolela hlava takže mi to moc nemyslelo Usmívající se Tak se omlouvám

Hinata se konečně rozhodla vyznat Narutovi své city. Šla ho tedy najít. Ale když ho našla, málem dostala infarkt. Našla ho v obětí Ino. Do očí se jí vehnaly slzy a rychle odběhla, aniž by si jí všimli. Běžěla a ani nevěděla kam. Když už byla dost daleko, sedla si a schoulila se do klubíčka." To nemůže být pravda. řekla zklamaně Hinata. Do Naruta byla už hodně dlouho zamilovaná a on ji nikdy nemiloval. Byla z toho v šoku a uzavřela se do sebe.
Už dokonce ani nechodila za Sakurou, která je její nejlepší kamarádka. Trávila veškerý svůj čas zavřená v pokoji. Tak to bylo už měsíc dokud pro ni neposlala Hokage.
Hinatě se moc nechtělo, ale povinnost je povinnost. Řekla si už na něj přestane myslet, ale přestat myslet na velkou lásku je dost těžké. Obzvlášť, když po cestě k Hokage potkávala zamilované páry. Sklopila zrak a snažila se je nevnímat celou cestu do kanceláře. Konečně dorazila do budovy. Vyšla po schodech, zaklepala a vešla.
"Hokage," uklonila se modrovlasá dívenka, která si přišla pro misi. Stála v prostorné kanceláři a za stolem seděla Hokage listové vesnice.
"Hinato," odpověděla jí. "Půjdeš se Sasukem a Sakurou do Písečné a předáte tento velmi důležitý svitek Kazekagemu. Na místo Naruto jdeš ty protože Naruto se stále nemůže ani pohnout." Žena se usmála a podívala se na plachou dívenku.
"Hokage," odvážila se ještě něco říct Hinata. "Co je Narutovi?" Zeptala se a okamžitě se jjí vehnaly do očí slzy, ale zadržela je.
"Je to jednoduché, Hinato," řekla Hokage a ušklíbla se. "Naruto se přejedl raménu." Dočkala se Hinata překvapivé odpovědi. Modrovláska ztuhla a podívala se směrem k Hokage, jestli to je jen blbý vtip nebo jestli to myslí vážně. Evidentně to myslela vážně a při pohledu na udivenou Hinatu jí cukaly koutky.
"Tak ať se brzy uzdraví," zamumlala Hinata a otočil se k odchodu. "Neshledanou, Hokage sama." Rozloučila se a odešla na sraz se Sasukem a Sakurou. Zabalila si nejnutnější věci a vyrazila. Nebyla nadšená, že jde zrovna s nimi. Sasuke totiž konečně vyznal Sakuře svoje city a to dva se teď líbali, kdekoliv mohli, proto Hinatu nepřekvapilo, když u brány viděla, jak se Sasuke snaží nacpat Sakuře jazyk až do krku, trochu se zastyděla, odkašlala si a dělala co největší randál, aby si jí líbající pár všiml. Stalo se tak.
"Ááááhoj Hinato," řekla Sakura, když vyndala Sasukemu jazyk z pusy. "Takže ty jdeš místo Naruta?" Zeptala ses úsměvem. Když Hinata celá zrudlá kývla, Sakuřin úsměv se ještě vice prohloubil.
"Ahoj Hinato," pozdravil ji Sasuke, trochu rozčílený, že je tak brzy vyrušila. "Jsem rád, že jdeš ty a ne Uzumaki." Pravil chladně, ale usmál se na ní. Proti tomu Hinata měla chuť protestovat, ale jen zrudla a obrátila se. Sakura nakonec podala Sasukemu ruka a řekla, že by se mělo jít a tak všichni tři vyrazili, Sakura se Sasukem vepředu a Hinata se držela vzadu.
Běželi dlouho a Hinata se Sakurou už skoro padaly únavou, když se Sasuke rozhodl zastavit. Hinata se svalila na zem a viděla, jak Sasuke podpírá Sakuru. Poprvé se jí zmocnila žárlivost, nikdy nic takového nezažila. Ležela a zavřela oči, naspala, jen přemýšlela. Po chvíli otevřela oči a mrkáním rozehnala slzy, stoupla si a z batohu vyndala stan.
Všimla si, že Sasuke se Sakurou ten svůj už staví, tak se pustila do svého a nenápadně se ho snažila postavit, co nejdále od toho jejich. Pak se navečeřeli a šli spát. Hlídky nedrželi, protože byli v celkem bezpečné oblasti, ale Hinata pro jistotu, ještě vše prohledala Byakuganem, a když nic nenašla, tak šla taky v klidu spát.
Uprostřed noci jí ale cosi vzbudilo. Když si uvědomila, co to je, zrudla a chtěla se nejradši propadnout do země. Ze stanu Sakury a Sasukeho se ozývali sténání, které bylo jen chabě zastírané. Hinata se otočila na druhý bok a opět ji vytryskly slzy. Tak moc ji to bolelo. Jediný na koho kdy myslela, tedy na Naruta, byl zamilovaný do Ino a ta mu konečně kývla. Hinata nechala slzy stékat a utápěla se ve svém žalu.
Nechápala jak, ale nějak usnula a ráno se probudila s lepší náladou. Vylezla ze stanu, opět prohledala okolí a sbalila si. Po chvíli vylezli i Sakura a Sasuke a její nálada se velmi zhoršila, když si všimla červených flíčku na Sakuřiném krku. Zase v ní bodla závist, ale přinutila se usmát a popřát jim dobré ráno.
Nasnídali se mlčky a zase brzy vyrazili. K večeru se ocitli v poušti. Sakura objala Sasukeho a šeptala mu slova lásky a jak je ráda, že už jsou tady. Sasuke se usmál a řekl jen, že ještě musejí najít vesnici, která je dobře skrytá. Zase vyběhli, ale Hinata se na chvíli zastavila a utřela si slzy. Pak vzhlédla a hledala jakoukoli zmínku po Sasukem a Sakuře, ale nic nenašla, nebyli nikde. Ztratila je.
Mezitím Sakura se Sasukem běželi dál. Najednou se Sakura otočila, aby zkontrolovala, jestli je Hinata stále za nimi, ale nikoho neviděla. Chytla ho za rukáv a zeptala se:
"Sasu, kde je Hinata?" Sasuke se rozhlédl, ale nikde černovlasou dívku neviděl, objal Sakuru a prohlásil:
"Počkáme chvilku a třeba přijde, mohla si odskočit." Objal Sakuru kolem ramen a snažil se ji uklidnit. Náhle kolem nich zavířil písek a po jejich boku stáli dva muži ze skryté písečné vesnice.
Hinata chvíli seděla, ale nikdo se pro ni nevracel, začala bloudit pouští a procházela kolem pískových dun, které se na ní smutně koukaly. Hina se k jedné z nich posadila a dala se do pláče, proč jí nikdo nehledal? Proč si jí nikdo nevšímal a proč jí nikdo neměl, tak rád, jako Sakura Sasukeho? Pravda líbila se Narutovi, ale ten byl dítě a Hinata do něj přestala být zamilovaná ve chvíli, kdy se na ní vykašlal a začal chodit s Ino.
Dívenka si objala kolena a plakala, plakal pořád dál a dál, nemohla přestat. Pořád nové slzy stékaly z tváří na písek a tvořily v něm mokrou cestičku. Nakonec Hinata, celá vyčerpaná usnula.
"Co tady chcete?" Ptali se ti dva Sakury se Sasukem. Sasuke se proti nim v klidu postavil a podíval se jim zpříma do očí.
"Jsme z Listové vesnice a máme Pro Kazekageho důležitý svitek," odpověděl jim. "Měli byste o nás vědět."
Muži se po sobě podívali a kývli. "Pojďte s námi," řekl jeden z nich. "Kazekage vás už očekává." Sasuke se Sakurou vešli do vesnice a divili se její velikosti. Strážní je dovedli rovnou ke dveřím Kazekageho. Jeden z nich zaklepal. "Dále," ozval se přísný, strohý, mladý, ale unavený hlas. Sasuke otevřel dveře a jaké bylo se Sakurou jejich překvapení, když za stolem stál Gaara.
"Ahoj," pozdravili se s úsměvem. "Tak ty si se stal Kazekagem," Usmál se Sasuke. Gaara unaveně kývnul. "Ano," odpověděl a i přes únavu se usmál. " A vy milenci koukám," prohloubil se jeho úsměv ještě víc, když si všiml jejich spojených rukou. Sakura zrudla a Sasuke přikývnul.
"Ale," všiml si mladý Kazekage. "Měl s vámi jít ještě někdo, nebo ne?" Jak to vyslovil, mladý pár naráz vykřiknul, "HINATA!" A začali Gaarovi vysvětlovat, jak ji ztratili v poušti a nemohli jí najít, když je našla jeho stráž. Gaarovi se v mozku mihlo asi něco jako: "Baka!" Ale uklidnil se a poslal někoho, aby Hinatu našel. Mezitím převzal od Sasukeho svitek a poslal ty dva, aby si odpočinuli, že jim byly přiděleny pokoje.
Pak se mladý Kazekage svalil unaveně do křesla a zavřel oči, měl moc starostí. Pořád mu někdo posílal žádosti o sňatky a on opravdu neměl zájem, po tom co ho tak ošklivě zradila Matsuri už nechtěl s žádnou ženskou nic mít. Ta svedla jeho bratra a před Gaarovýma očima ho líbala. Na to se snažil nemyslet a smetl ze stolu celý štos požadavků.
Ozvalo se zaklepání a Gaara s povzdechem řekl: "Dále," do místnosti nakoukl sluha a zašeptal, že dívka jménem Hinata Hyuuga se našla a je v nemocnici.
Hinata se probudila a rozhlédla se kolem sebe. Viděla bílé nemocniční stěny a všimla si, že je převlečená do bílé nemocniční košile, na hlavě měla mokrý šátek. Hinata si nesedala a zírala do stropu.
"Kde to jsem?" položila otázku jen tak do vzduchu a šíleně nadskočila, když jí přímo u ucha zazněla odpověď:
"Jsi v ukryté písečné vesnici," řekl kdosi, Hinata se otočila a viděla Gaaru, jejich kamaráda.
"A- ahoj," zakoktala se a zrudla. "J- jak jste mě na- našli?" zeptala se roztřeseně a zkoušela se posadit, ale zesláblá spadla zpátky do polštáře. Gaara k ní přiskočil a poprvé se na ní pořádně podíval. Měla mnohem delší vlasy a dospělejší obličej. V Gaarových očích zkrásněla. I když její plachost zůstala nezměněna.
"Hlavně nevstávej," upozornil ji Gaara. "Když přišli Sakura se Sasukem řekli, že tě cestou ztratili, ihned jsem tedy poslal někoho, aby tě našel. Příště si prosím dávej pozor a hlídej si ostatní, poušť může být opravdu nebezpečná a mi tě nemuseli najít." Řekl jí vyčítavě, ale usmál se na ní. V Hinatě hrklo.
"O- omlouvám se," pípla a váhavě mu úsměv opětovala. "G- Gaaro takže ty jsi teď Ka- Kazekage, že?" Zeptala se plaše a znova zrudla.
"Ano," odpověděl jí a zase se usmál. "Mám teď moc povinností, ale zase se na tebe přijdu podívat." Usmál se a políbil ji zlehka na čelo. Hinatin ruměnec se zase objevil na jejích tvářích a její srdce tlouklo. Nechápala to. Sledovala mladého Kazekageho Gaaru, jak jde ke dveřím.
Ten se ještě otočil a řekl. "Sakura se Sasukem už odjeli, protože si spala tři dny a oni nemohli čekat, mám tě pozdravovat." Usmál se a zavřel za sebou dveře. V Hinatě hrklo. Tři dny, tolik času zameškala.
Hned jak zmizel Gaara, přišel k ní doktor a ptal se jí, jak na tom je. Řekla, že už je v pořádku a může klidně odjet, ale o tom doktor nechtěl ani slyšet, donutil jí zůstat ještě jednu noc v nemocnici a zakázal jí návrat do Konohy dřív než za týden s tím, že místo na přespání jí zajistí.
Dívka si povzdechla, ale nezbylo jí než souhlasit. Nato doktor odešel a ona měla volnou chvíli na přemýšlení. Pořád dokola si opakoval, ten polibek nad čelo od Gaary. Přemýšlela nad ním a uvědomovala si, že se jí líbí, moc líbí. Pak si vzpomněla na Naruto a Ino, Sakuru a Sasukeho a na další šťastné páry a zase se rozbrečela. Rychle se ale uklidnila a nechala zase spánek, aby jí přemohl.
Probudila se, když se jí jemně dotkla něčí ruka. Zachvěla se pod dotykem, otevřela očí a příšerně se lekla. Nad její hlavou byla ta Gaarova a v očích se mu zračil prazvláštní výraz, když se jí kouknul do očí.
"Vstávej," řekl tiše. "Doktor potřebuje toto místo pro jiného pacienta a tak se přestěhuješ někam jinam."
"A- ale kam?" Zeptala se vyděšeně, protože tady neměla žádné příbuzné a jediného koho tady znala, byli Temari, Kankuro (Gaarovi sourozenci) a Gaara.
"Uvidíš," odvětil Gaara a pomohl ji vstát. Když vstávala, uklouzla jí noha a Gaara ji jemně chytil. "Jsi strašně zesláblá." Postěžoval si a snažil se nevnímat její zrudlé, ale nádherné tváře a rudé rty, které přímo vybízeli k polibku. "Asi tě budu muset nést." A dřív než stihla něco namítnout si ji Gaara přehodil přes rameno a nesl ji do jejího nového domu.
Hinata se zděšeně koukala z Gaarovi náruči na obrovský Kazekageho dům. Tady měla bydlet s Gaarou a jeho sourozenci, po dobu než se dá do pořádku.
"A- ale já…" koktala vyděšeně. "Žádné ale," rázně řekl Gaara a snažil se ignorovat lidi, kteří procházeli kolem a nemohli z Kazekageho, který držel mladou dívku v náruči, spustit oči.
"Děkuji," špitla černovláska a plaše se usmála. Gaara se usmál a otevřel dveře. Vnesl Hinatu dovnitř a postavil ji na zem.
"J- jen se chci ze- zeptat," pípla nesměle Hinata. "Ne- nebude to vadit Te- Temari a Kankurovi, že n- ne?"
"Určitě ne," usmál se Gaara. "Oba jsou na misi a nevrátí se ještě nejméně měsíc. Tak to tady budeš mít hlavně celé pro sebe." Úsměv se mu ještě prohloubil a Hinata znova zrudla.
"Děkuji," pípla zase. Gaara se na ní znova podíval a nemohl si odpustit tuto otázku:
"Proč pořád koktáš Hin?" Hinata zrudla ještě víc a chvíli mlčela.
"Nevím," odpověděla nakonec. "Odjakživa." Gaara se sám pro sebe pousmál, ta dívenka byla opravdu plachá a velmi hezká, pomyslel si. Odolal nutkání ji políbit a dovedl ji do její ložnice.
"Tady se teď můžeš vyspat," řekl jí. "Taky jsem ti sem dal nějaké Temařino oblečení, které si myslím, že by ti mohlo být, teď tě ale nechám zase spát, protože jinak by mě doktor rozmlátil na kousíčky." Zasmál se a znovu políbil Hinatu na čelo, pak se odtáhl, a jakmile uviděl její ruměnec a její pootevřené rty, neodolal a lehce ji políbil na rty.
Pak zmizel a dveře se zabouchly. Hinata dosedla na postel a dotýkala se prsty svých rtů, na kterých pořád cítila ty Gaarovy. Nakonec si jen lehla a usnula. Nechtěla přemýšlet, bála se toho, že se do Gaary zamilovala a kdyby na to teď myslela, bylo by to jen horší.
Ráno se vzbudila velmi časně a zjistila, že je ještě tma. S jistotou, že nikdo nebude vzhůru, vyrazila do koupelny. Hledala ji v tom velkém domě docela dlouho, a když ji konečně našla a koukla se do zrcadla, vyděsila se. Byla bledá a na tvářích měla zaschlé slzy. Asi musela brečet ve spaní.
Náhle klaply dveře a v nich se objevil Gaara. A byl jenom v kalhotách. Hinata se otočila, okamžitě zrudla a couvla. To ale neměla dělat, protože jí podjela noha a padala. Padala s pocitem, že až dopadne tak si pořádně natluče hlavu, ale nestalo se. Dopadla do měkké náruče Gaary s hlavou opřenou o jeho nahou hruď.
"Prosím dávej pozor," pokáral ji Gaara, ale usmál se. "A vůbec, co tady takhle brzy vůbec děláš?"
"Jsem zvy- zvyklá vstávat br- brzy," odpověděla s ruměncem ve tvářích a koukla se mu do tváře. Měl ji tak blízko té její. Cítila na obličeji jeho dech a vpíjela se očima do těch jeho. Zachvěla se.
"Chvěješ se," konstatoval Gaara. "Bojíš se mě?" Zeptal se a odhrnul ji pramen vlasů z čela.
"N- ne, to ne," odvětila a snažila se vymanit z jeho náruče. Ale byl příliš silný. Držel ji a nevypadal, že by ji chtěl pustit. Dále se na něj dívala a čím dál tím víc si uvědomovala, jak moc chce, aby ji políbil. Přestala nad tím uvažovat a vjela mu rukou do vlasů.
"Hinato," zašeptal a díval se na ni. Tak moc ho přitahovala. Díky ní konečně zapomněl na blbou Matsuri, na Kankura a na svou samotu. Sklonil se k ní ještě blíž a svými rty se sotva dotknul jejích.
"Gaaro," šeptla a věděl, že jemu vděčí za to, že zapomněla na Naruta, chvíli váhala, ale pak přitiskla své rty na jeho. A jak v ní hrklo, když jí Gaara začal polibky oplácet. Jemně ji postavil na zem a přitiskl na stěnu koupelny. Tam jí chvilku něžně líbal, ale pak jako by se neuměl ovládat, polibek ještě víc prohloubil a vnikl jí jazykem do úst.
Hinata se mírně odtáhla, potřebovala se nadechnout. Gaara se jí rty přitiskl na krk a udělal jí na něm pár červených flíčků. Ona mu obmotala ruce kolem krku a hladila ho po vlasech. Náhle ji Gaara zase držel v náruči a odnášel si ji k sobě do pokoje.
Hinata už v Suně zůstala. Po dvou měsících byla svatba a po dalších sedmi se narodila nádherná holčička. Rodiny obou se s tím smířili a ti dva? Jeden zachránil druhého, co víc k tomu dodat? Můžeme jim to jen přát a tiše závidět.

Tichá Vzpomínka

22. října 2013 v 8:28 | PaTy |  PaTy
Ahojky mám pro vás nějakou básničku. Snad se bude líbi.Usmívající se

Tichá Vzpomínka

Sama a smutná zklamaně sedím ,
po prázdniném pokoji dokola hledím .
Však pokoj prázdný není !
Zůstaly v něm mé vzpomínky na snění .
O mé budouctnosti přemýšlet se teď nedá ,
jsem čím dál tím víc bledá .
Jen minulost si promítám ,
slzy z tváře utírám .
Přemýšlím co bylo a co mohlo být ,
kdybys mě jen nenechal jít .
Byl to jeden krásný den ,
ptal ses,zdali půjdu ven .
S radostí ano jsem ti řekla ,
na naši schůzku cop jsem si spletla .
Když jsem vyšla z bytu ,
koukla jsem se dolů a uviděla tě sní ruku v ruce spolu .
Jen co jsi mě uviděl ,
pořádně ses zastyděl .
Přišel ke mně tváří v tvář si vstříc ,
a řekl,že mně nechceš vidět víc .
Novou múzu jsi objevil a starou ztratil ,
Již nikdy ses ke mně nenavrátil .

Volby

21. října 2013 v 17:50 | TeSia |  TeSia
Volby. Když slyším tohle slovo okamžitě se mi zprotiví všechno co se kolem toho děje. Většinou se jedná o volby politické a to už mi od toho všechny smysly utíkají a v televizi přepínám programy. Já politiku nesnáším a semnou asi dalších 80% lidí z České republiky. Mě už se mi to nelibí. Proč bych měla jít volit když mě to nezajímá. Všichni polotici něco naslibujou a pak stejně skutek utek. Když jedu do školy jsou všude bilboardy a tak nějaký politik, který slibuje hory doly a stejně se to tak vůbec nestane. Teď někdy budou probíhat volby. Já ani nevím oco v nich de. A upřímně mi to je jedno. Já tam stejně nepůjdu (Ještě ani nemůžu S vyplazeným jazykem) Když se mělo volit prezidenta tak jsem o tom s rodiči mluvila ale stejně mi to nepomohlo protože zvolili někoho druhého.
Více jsem k tomuto tématu týdne apsat nemohla, protože bych tady musela napsat tolik hrozných slov, že by mě za to mohli trestně ztíhat Křičící (dělá si srandu). Snad semnou aspoň trochu souhlasíte.Usmívající se

Další nová členka

17. října 2013 v 20:47 | PetuZla,PaTy |  PaTy
Ahojky Líbající tak tady máme další novou členku a tady je něco málo o ní:

PaTy
Čauky. Smějící se Já jsem Petra. Je mi 16. Do mého data narození vám nic není, jelikož je to má soukromá věc, tudíž nemáte právo to vědět. Jinak jsem ve znamení váhy. Jsem kamarádská a rychle se seznamuju. Smějící se Jsem taky vtipná. Chodím na hotelovku do Těšína. Mám ráda sport, ráda čtu a pracuju. Nesnáším vyblitou zelenou barvu a taky nenávidím nákupy a umamrané lidi, kteří říkají jak těžký život mají a potom že já to neznám. Přitom já jako sportovec mám strašně těžký život. Vykonávám sport, který je dost náročný: Závodím na běžkách. Nemůžu chodit ven s kamarády atd. Ale na vás a na blog si čas najdu. Jinak vymýšlím básničky, které si zapisuju, tak tady možná nějaké dám, když budete chtít a bude vám tady chybět trocha té poezie. Budu psát to, co mně napadne tak doufám, že se vám to bude líbit Usmívající se Zatím papa Usmívající se

Láska si vždy najde cestu

13. října 2013 v 18:43 | PetuZla
Ahojky mám tady pro vás novou povídku pro TeSiu. Mrkající Má ráda yaoi povídky tak jsem pro ni jednu napsala. Snad se bude líbit.

Naruto běžel lesem. Poslední dobou se mu zdaly sny o Sasukem. A tak se rozhodl, že ho půjde hledat. Nikomu to neřekl, a tak ho nejspíš přátelé hledají a dělají si o něj starosti, protože je pryč už pár dní. Ale teď na to nemyslel. Myslel na to co řekne Sasukemu až ho najde. Protože k Sasukemu vždy cítil něco víc než přátelství. Ale nikdy mu to neřekl. Nevěděl jak by reagoval, kdyby se o tom dozvěděl. Naruto byl tak zabrán do svých myšlenek, že si nevšiml osoby, která ho už nějakou chvíli sleduje. Pak se zastavil, aby se mohl utábořit. A vycítil, že v okolí je cizí chakra. Osobu už stejně nebavilo se skrývat a tak se Narutovi ukázal. Byl to Sasuke. Naruto se rozčílil jen když viděl tu kreatůru. Toho nafoukance, který vždycky dokazoval, že je lepší než Naruto. Trénovali spolu, cvičili. O mnoho zlepšili své schopnosti. Přesto že se takřka nesnášeli, jeden stál za druhým a vzájemně se potřebovali. A jednoho dne ten namyšlený Uchiha zmizel. Naruto si připadal zrazený, opuštěný a úplně zničený. Když viděl ten úsměv na rtech, v obličeji toho, kterého nenáviděl a přitom miloval,tížilo ho to, ještě mnohem víc.
" Přoč Sasuke? Řekni mi důvod!!!" křičel rozčileně a zoufale na černovlasého chlapce. " Vždyť to víš Naruto..." řekl s klidným výrazem Uchiha. " Cože?" zamrkal Narudo zmateně. " Už jsem ti přece nejednou říkal, že jsem silnější a že ti to jednou dokážu..." mluvil tak klidně, jako by se snad vůbec nic nestalo. Sasuke byl stejný, ale přesto jiný. Naruto v něm cítil něco démonického. Přece jen byl Sasuke pořád ten stejný namyšlený pokrytec. " Já ti věřil! A ty si mě zradil Sasuke!" slzy se mu podařilo jen tak tak zadržet. Ten pohled bolel. Rval Naruta zevnitř na kusy. Nedokázal pochopit, že stojí před Sasukem. Nemohl věřit, že jej ztratil, přestože stál tak blízko. " Já ti nikdy neslíbil věrnost... Vždycky jsme stáli proti sobě. Tak to bylo a taky zůstane!" Sasuke se nikdy necítil Narutovi ani jiným zavázán sliby. Jediné, po čem toužil je síla. Prahl jen po splnění jednoho cíle a to pomstít se bratrovi za svou mrtvou rodinu a za své poničené ego. Tužba po síle jej doháněla až k tomu, že zradil svoje přátele. Opustil všechno, co kdy měl rád a skočil sám do náruče nebezpečnému démonovi, který jej přetvářel podle svých představ. Teď už pro něj přátelé nic neznamenali. Cit neměl v srdci místo. Podrobil se síle, která byla jen přetvářkou zla.
Vrhnul se na Naruta, jako by měli vést boj na život a na smrt, přestože Naruto stále choval k Sasukemu určitý cit, byl to pro něj zrádce, kterého byla potřeba zlikvidovat, ať to stoji cokoliv. Nechtěl bojovat, ale musel. Kvůli Sasukeho honbě po síle již zemřelo spoustu lidí, spoustu jich bylo zraněno. Tyhle rány už se nezahojí. Naruto nechtěl dopustit, aby byl příčinou dalších. Musel Uchihu zastavit. Rozběhnul se proti němu se zbraní v ruce a s odhodláním jej zlikvidovat. Byl snad odhodlanější než Sasuke, přesto se v něm v poslední chvíli něco zlomilo. Zradila jej vlastní síla. Nebo zaútočilo ještě něco jiného? Též Sasuke se zarazil, přestože měl šanci podříznout Narutovi hrdlo. Neudělal to. Opravdu byl Sasuke jen bezcitný ničema? Můžeme s jistotou říci, že Naruto k Sasukemu necítil nic jiného než zášť? Jejich rozdílná a zároveň stejná minulost je rozdělovala a spojovala. Všehno je složité a zároveň jednoduché. Nikdy by nemohli zapomenout, i kdyby se snažili. Nikdy by se nemohli sebe vzájemně zříct. Je snad lepší romantická chvilka než se zbraněmi v rukou?
Jejich rty se dotkly. Prohloubili to, co mělo být již dávno zapomenuto. " Nenávidím tě sasuke!!!" Naruto neudržel slzy. Sasuke pevně Naruta objal. Nemohl si pomoct a taky nezadržel slzy. " Miluji tě Naruto..." pošeptal blonďáčkovi do ucha. " Sasuke já tě taky miluji... " řekl Naruto. " Víš Naruto nikdy jsem si nebyl jist co k tobě cítím, ale když jsem tě dnes po tolika letech znovu viděl mé city se potvrdily " řekl Sasuke. "Ah Sasuke, pro mě to bylo tak těžké když jsi odešel. Cítil jsem se opravdu hrozně a utápěl se v depresích. Naštěstí jsem se z toho dostal díky mým přátelům. A teď jsem opravdu šťastný " řekl Naruto. " Naruto, to my oba " řekl Sauke a znovu políbil Naruta, který mu polibek oplatil.

Všechno se jednou otočí

12. října 2013 v 11:38 | TeSia |  TeSia
Když jsem šel do třídy slyšel jsem nějaký hluk. Vešel jsem tam a moji kámoši si tam hazela mokrou hadrou. Hodil jsme taškou do kouta a hrál jsem s něma. Když jsem chtěl hodit hadru po Adamovi tak jsem se nepteril a omylem to hodil učitelce, která právě přicházela, na hlavu. "Denisi! Okamžitě marš k panu řediteli a počkej tam na mě." "Paní učitelko, ja se moc omloouvá t...." "A dost! Žádné vymlouvání! A padej!" křičela po mě úča matiky.

Když jsem lezl do ředitelny seděl tam starý plešatý děda v šedém saku a s červenou kravatou. "Co pak Denisi, zase si něco proved?" kývl jsem hlavou, protože v ředitelne jsem byl tolikrát, že bych dokázal vyjmenovat všechno co tam ten starý páprda má. Začali jsme si povídat když v tom vtrhla do ředitelny učitelka matiky. "Už jste ho potrestal? Je to nehorázný spratek. Hodil mi na hlavu smradlavý hard." "Stop, Marie už dost. Byla to nehoda. On už to víckrát neudělá, že ne Denisi?" "Ne neudělám a Vám paní učitelko se omlouvám."Když jsem dořekl tuto větu učitelka se na mě podívala jako bych jí právě vyvraždil rodinu. "Do třídy Denisi!" řekl mi ředitel a usmál se na mě.

Když jsem vešel do třídy byl tam hluk jak v opičárně. Okamžitě se ke mně sběhli kluci a vyptávali se mě co mi říkal. Když jsem se zrovna nadechoval abych jim to řekl vběhla do třídy matykářka. "Denis k tabuli!" Byla červená jako rak a já jsem se zvedl z lavice a šel jsem k tabuli. "Piš si" řekal naštvaně a dívala se namě stejným pohledem jako v ředitelně. Přiklad jsem vypočital dobře. Když se zvedla a začla kontrolovat můj výtvor zašklebila se po chcíli řekla: "Tady máš chybu. Takže za 5" "Cože? Za 5. Vždyť je tam jenom jedna chyba!" rozčiloval jsem se nad ní. Bez keců mi napsala pětku do žákajdy a šel jsem si sednou.

Několik hodin to jěště takhle pokračovalo. Když si mě jednou vzala k tabuli abych jí vypočítal příklad tak už jsem vědel co dostanu za známku. Dala mi tři příklady na výpočet absolutní hodnoty. Najednou někdo zaťukal na dveře a ních se objevil pan ředitel. "Dobrý den, co potřebujete pane řediteli." "Mám teďka vólno, tak jsem si řekl, že se půjdu podívat do vaší hodiny. Nebudu vás rušít." Dořekl a sedld si do poslední lavice. Když jsem dopočítal všechny příklady učitelka se na topodívala a řekla. "Bude to za 3." "Co?" divil se ředitel, který taky učí matyku. "Vždyť má všechny přilady dobře tak proč by měl dostat za 3? Paní učitelko neděláte to co jste dělala před 5 lety, že ne?" Učítelka se začala červenat a řekla neklidným hlasem "Ne nedělám jen ho trestám za to co udělal, když jste ho nepotrestal vy starý dědo." Když řekla tuto větu uvědomila si to co vlastně řekla. Řaditel se naštval a šel sní do ředitelny.
Druhý den když jsme měli matyku přišla učitelka dějěpisu a řekla, že pan ředitel schání novou matykářku a, že to bude chvíli trvat.
Asi po 2 týdnech se ve třídě na matyku objevla nová úča byla přísná a to hodně ale za to byla nudherná a vtipná. Kvůli ní se každý kluk těšil na matyku.

Co je Naruto?

9. října 2013 v 14:29 | PetuZla |  PetuZla
Naruto je japonský anime seriál o ninjích. Vypráví příběh o klukovi, kterému ve velkém boji zemřou oba rodiče, a tak žije sám. Chodí do akademie pro ninje. V akademii musí každý ninja složit záverečnou zkoušku z klonování, což se Narutovi málem nepovede. Potom se dostane do týmu, který tvoří Kakashi, Sakura a Sasuke. Kakashi je jejich mistr. Je dospělý a ostatní mají 12 let, ale v Shippuuden 16. Začnou plnit různé mise, ale není to jen o misích. Je tam láska, zrada atd. Seriál se dělí na Naruto a Naruto Shippuuden. Já budu psát Shippuuden (hlavní postavy jsou stejné, ale starší)Úžasný

Důležité postavy z Naruta

9. října 2013 v 14:24 | PetuZla |  PetuZla
Zleva : Lee, Ten-Ten , Neji, Choji, Shikamaru, Ino, Sakura, Naruto, Hinata, Shino, Kiba, pes Akamaru
Vzadu : zvleva Sasuke, Sai
Chybí : Tsunade, Kakashi a nějaké další postavy (hlavně dospělí)