Nikdy se nevzdávej! Mrkající

Povídka do soutěže: setkání s literární postavou

13. září 2013 v 16:18 | TeSia |  TeSia
"Tes! Tes! Vztávej,Tes!" "Ale no ták proč mě budíš. Vždyť jsou ještě prázdniny." řekla jsem unaveně když mě někdo budí s mého sladkého spánku. "Vztávej. Je před náma dlouhý den. Musíme si ho užít se vším všudy." Posadím se na postel a mžourám očma kdo mě to vlastně budí. "Cože? Kaye? To není možné! To nemůžeš být ty." ptala jsem se když jsem viděla postavu z knížky Daň peklu od Holly Blackové. "Ale jo,jsem to já, Kaye." řekne s klidem Kaye. "No tohle já už jsem asi fakt zralá na psichinu. Teď si zase lehnu zavřu oči a když se ráno probudím, tak to byl jenom sen."
Lehla jsem si zpátky do postele když v tom cítím jak se mě někdo dotyká. "Tes, sakra vztávej!" Rychle jsem se zveda a začla křičet. Tmavá osoba mi zakryla ústa. "Pššššt" řekla Kaye. "Musíš byt v klidu. Jsem to opravdu já Kaye." "Hmm,jestli to jsi opravdu ty tak...." Koukla jsem se na ní svým ďábelským pohledem vzala jsm železnou potkovičku, kterou jsem měla na poličce a šla za Kaye. "Cco chceš teďka udělat?" ptala se Kaye když couvala ode mně. "Jestli jsi opravdu Kaye tak jako plivnice (zelená nadpřirozená bytost) tak byses při dotyku železa měla spálit." Kaye couvala tak dlouho dokud nezakopla o malou stoličku ,která stála skoro uprostřed pokoje. Hned jsem toho využila sedla si na Kaye. Ta se snažila dát moje ruce od těch jejích. Když jsem se konečně dostala k jejím rukoum dala jsem potkovu k jejímu prstu. Kaye zakřicěla bolestí. "Páni jsi to opravdu ty. Opravdu jsi se spálila. Ale co tady děláš?" ptala jsem se nevěřícně. Kaye začala vysvětlovat ,že můžou jednou ročně navštívít jednoho čtenáře. "A teď už nezdržuj ať toho stihneme co nejvíc."
Když jsem se konečně vyplazily z domu šly jsem na nákupy a na zmrzlinu. Seděly jsme v cukrárně a já jsem se ptala Kaye na různé otázky o knížce. Jaké to bylo v podzení. Jak se cítila u toho když jí měli obětovat.... a když došlo na orázku jeké to bylo když viděla Cornyho jak byl pod vlivem kouzla ,tak Kaye zesmutněla a řekla: " Bylo to hrozné. Ale teď dost vyptávaní. Půjdeme se podívat na louku." zvedly jsme se a šly směrem na louku. Cestou jsme se smály a povídaly si jakoby jsem se znaly uz léta. Když jsme se blížily k louce zarazila jsem a zůstala jsem stát. "Co se to stalo Tes?" ptala se Kaye. "No když si ta plivnice neměla by jsi zezelenat když vstaneš na trávu?" "A to právě že chci. Chci abys viděla jak vypadám normálně." Když se Kaye proměnila v Plivnici a měla křídla. Nakonec vzletla a odletěla. Ani jsem ji nepoděkovala, ale byl to ten nejlepší den.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama